Přidat odpověď

Lído - já zas moc ráda vzpomínám na svátky u babičky a dědy - tam se jezdilo na první svátek vánoční. Krása - děda vždycky ozdobil stromek až ke stropu /měli vysoké stropy/, k tomu vyrobil jesličky a pod stromečkem byly dárečky. Děda měl snad větší radost než my a byla to fakt krása a nikdy jsme neslyšely /my děti/, jaká je to otrava, že by se na to nejraději raz dva. A když naši říkali - tati, že se na to nevykašleš, ozdob větev a stačí to, tak on říkal - ale ne, dokud můžu, bude to takhle, dětem se to líbí.
A pak jednou neozdobil, protože nemohl a hned po Novém roce umřel.
A krásný vánoce skončily, už to byla zase jen pruda.
A Štědrý den doma u našich - to bylo fakt peklo, ani za trest bych to nikomu nepřála Ale to u dědy mi to všechno vynahradilo.