Když necháme fejetony stranou, chci se Tě zeptat. Nikdy jsi třeba svému otci něco nevytkla? Já mám své rodiče ráda a respektuji je. Ale stále mám v paměti příhodu, kdy rodiče po mně vždycky chtěli, abych v sobotu a v neděli hned po obědě umyla nádobí. To jsem fak nesnášela. Po jídle s plným žaludkem se naklánět nad teplou vodou. Vždycky mi bylo blbě. Taťka na mě jednou vystartoval, že si vymýšlým a ať nekecám a jdu to udělat. Chtěla jsem to udělat až za hodinu, ale prý aby bylo uklizeno. Už jsem to nevydržela a zeptala se ho, že když chce mít uklizeno, proč taky nepřiloží ruku k dílu, ale jde si lehnout na sedačku. Ať si zkusí k tomu nádobí stoupnout. Neřekl a neudělal už nic. Od dalšího týdne demonstrativně chodil hned po obědě mít nádobí a já utírala, to mi nevadilo. Vydržel to tak asi měsíc a pak prohlásil, že nádobí se hned po obědě mít nebude, protože neuteče. A bylo to.
Myslíš, že to byla z mé strany neúcta? Já myslím že ne. Rodiče přece nejsou bohové a mají své chyby. Proč bych jim je nemohla říct. Oni mi taky mé chyby vytýkají, takže se mi to zdá fér. Mimochodem, sama mám pubertální dítě a dávám si sakra pozor, abych po dceři nechtěla něco, co bych sama třeba nechtěla dělat.
Předchozí