Zažila jsem na vlastní kůži. Mně sice bylo už třináct, ale bráchovi sedm. Nikdy to rodičům neodpustím, protože vztah jaký máme s bráchou je sice dobrý, ale věřím, že kdybychom žili spolu bylo by to srdečnější, prostě jiné. Brácha bydlel u mámy a samozřejmě má lepší vztah k druhému bratrovi, který se narodil mámě v novém manželství.
Je to hrozný pocit, když jeden je u mámy a druhý u táty. Tím špíš, když spolu rodiče nekomunikují a jsou na válečné stezce a jeden na druhého hází špínu. Báječné dětství, fakt.