Přidat odpověď

Zerat, ale já si uvědomuju, že bydlení v paneláku je o kompromisech. A z naší strany se fakt snažíme. Máme odizolované podlahy, malá (ač je fakt malá) už má svůj koutek na hraní, kde je na podlaze pro jistotu ještě tlustej koberec. K noci k ní vstávám hned, jednak proto, že prostě své dítě nechci nechávat plakat a druhak proto, že vím, že se to může nést stupačkami a nechci budit sousedy ob tři patra. Když kočky chytne večer rapl a začnou lítat, okamžitě dostávají na zadek a zalezou si do pelechů, protože vím, že můžou dupat. Prostě se SNAŽÍME. Nikdy na nás stížnosti nebyly.

A jak vím, že k nim opravdu nevstává? Jednak proto, že dlouho slyšíme jen řev.. až když třeba po hodině zatlučeš, slyšíš jak vstane, dupe do kuchyně, třísknou dveře, šourá se zpátky a strčí jim konečně lahev - je ticho. Druhak taky proto, že máme společnou známou a paní se tím netají, že je nechává vyřvat a taky, že si je "zásadně" nebere nikdy k sobě do postele.