Přidat odpověď

Maryl, myslím si o tom to, co jsem psala už do předchozí diskuze. Že to chce toleranci na obou stranách. Každý normální člověk asi chápe, že s malými dětmi prostě absolutní klid nebude nikdy. Pokud rodina s dětmi narazí na nějakého neurotika, kterému vadí sebemenší hluk a pohyb, je to asi neřešitelný problém. A zrovna tak je neřešitelný problém, když člověk narazí na bezohledné sousedy, kteří se nesnaží ani trochu, v rámci možností, omezit svou hlučnost. Je to s malými dětmi těžké, ale věřím, že něco málo se podniknout dá, a rozumný soused ocení i tu dílčí snahu.
Já jsem měla veliké štěstí, když byly mé děti malé, bydleli jsme sice v paneláku, ale sousedé byli zlatí. Moje dcera probrečela spoustu nocí, jistě to bylo slyšet, a přesto mi nikdo nikdy nic neřekl. Když nebyla dlouho k utišení, odnášela jsem ji alespoň chovat do kuchyně, aby se to tolik nerozléhalo sousedům do ložnice. A největším štěstím bylo to, že jsme bydleli v prvním patře, pod námi byly už jen sklepy. Kdyby pod námi někdo bydlel, musel by být chudák, vůbec si to neumím představit. Netuším, jak bych docílila, aby mu děti nad hlavou nikdy nehlučely, opravdu netuším A pokud by nějaká hlučná rodina s dětmi bydlela nade mnou, určitě bych si nechala odizolovat stropy, protože jiné řešení neexistuje.