Přidat odpověď

též bydlíme v paneláku, metrů v bytě málo, děti (3+6) tak průměrně akční (chvíli i posedí - třebas si rádi malujou, ale umí taky lítat jak plašani a skákání je vyloženě přitahuje jak magnet). No máme kliku protože mají pokojíček nad vchodovou chodbou. Takže je tam sice slyšet když dupou jako koně, ale lidi tam procházejí během pár vteřin, takže to snad nestíhá nikoho naprudit. Stěnou jejich pokoj sousedí s druhým bytem, tam mají pokojíček také dvě děti, takže jsou si "kvit" ale paradoxně touhletou boční stěnou není slyšet skoro nic (když se třeba sousedka omlouvá že měli ubrečenou noc, děti tvrdí že je nic v noci nerušilo).
A k tomu hluku obecně - já sama jsem dost pedant na to aby děti nejančily a nehlučily, protože to vadí primárně MĚ, takže je krotím ze své vůle a hodně záhy. I tak mi přijdou někdy neskonale urámusení. Kamarádka která bydlí v rodinném domě s rozlehlou zahradou má děti asi tak o 50 decibelů hlasitější a přijde jí to ještě v pohodě a tvrdí že ti moji jsou tichošlápci
Takže suma sumárum - i na nás (pokud by pod pokojem dětí někdo byl) by mohly být stížnosti, přestože se fakt snažím dělat všechno proto aby děti nehlučely (vč. dupání), protože mě samotné to vadí. Tak jak pak to musí vypadat když někdo s dětmi a) sám snese mnohem vyšší hladinu zvuku b) není tak razantní v omezování hlučnosti vlastních dětí c) bydlí pod ním soused se slabými nervy (nesoudím, chápu, jak říkám - hluk mi taky enormě vadí).
Tohle fakt nemá řešení.