Přidat odpověď

Já mám na sousedy štěstí, asi. Nad náma měli, možná ještě mají, co já vím... dvojčata. Slýchávala sem je, když bývali menší, teď ani ťuk. Dole pod nama se zase sousedi furt hádají, třískají dveřma, ale ňák mě to nenadzvedává. Panelák, no.
Kdyby ale nade mnou každej den v pět ráno někdo dělal bordel, jako až tak, že by mě to budilo, nebo mi to lezlo na nervy každej den, tak bych byla pěkně vytočená, děcka neděcka. A narovinu, vůbec by mě nezajímalo, co s nima jako ta matka má dělat, případně jestli mají ADHD a podobně. Po ňáké době bych asi měla sto chutí zazvonit a hodit jim do bytu dýmovnici, aby museli aspoň na den vysmahnout