Přidat odpověď

Ivuljenko, naše děti byly jako malý hodně náročný, uřvaný a hlučný a jsem taky strašně ráda, a když byly malý, každej den jsem si říkala, zaplaťpánbu za domek, už tak jsem byla dost na nervy, ještě kdybych měla řešit sousedy v paneláku.

Ale. Když už bych v tom paneláku bydlela, dělala bych všechno pro to, abych ty sousedy rušila co nejmíň, snažila bych se veškerý hluk eliminovat a už vůbec by mi to při případných stížnostech sousedů nebylo jedno a omlouvala bych se jim až na půdu. Bylo by mi to strašně blbý a možná bych z rušení sousedů byla ještě víc na prášky než sama ze sebe a z dětí. A ano, pořídila bych levný koberec, v pět ráno se je snažila zaměstnat a nenechala je dvě hodiny řvát. Ostatně, to jsem nedělala ani v baráku, protože mám jenom jedny nervy.

Jasně, že nemůžu zabránit veškerýmu hluku, ale jestliže můžu udělat aspoň minimum, tak ho udělám.