Přidat odpověď

Palečku Tyjo jestli jsi měla takovejch zábran, tak to chápu, že se ti dobře nerodilo. Já jsem se vybodla na to, co si kdo řekne, však rodím já, ne okolí, že. Takže jsem si zpívala, pak už to bylo něco mezi zpěvem a řevem. Nikdo nic neřek, ale museli se celkem dobře bavit . U druhýho porodu jsem se na porodním sále ptala, jestli se tam může mluvit sprostě. Načež doktor řek "jasně, my tu sprostě mluvíme všichni"

Hlavní věc ovšem (a zde přichází informace za deset tisíc dolarů) bylo pro mě nestavět se proti bolesti, proti kontrakci, nepřežívat, nepřečkávat, ale úúúúúplně se povolit naprosto všude včetně zubů, obličejovýho svalstva, rukou atd., říct kontrakci "tak pocem" a nechat se úplně prostoupit a volně přitom dýchat. Ona to tím pádem přestala bejt bolest v pravém slova smyslu. Byla to jen fuška. Mám nutkání to občas někomu nacpat, protože mi to přijde naprosto jako geniální systém