Přidat odpověď

tak předporodní bolesti jsem měla pouze křížové - neulevilo nic než několikahodinová soustavná masáž manželem

U porodu při kontrakci jsem si zcela přirozeně zařvala - a byla jsem napomenuta sestrou ať tam neřvu jako cikánka - takže jsem zahanbeně držela jazyk za zuby a soustředila se na nekřičení,že jsem neměla čas se soustředit na bolest...
A když bylo nejhůř a říkala si,že to už nevydržím tak jsem myslela na volejbalový zápas - že to prostě musím dohrát do konce, že jsem vždycky ještě na hřišti byla schopná vyskočit na smeč i když už jsem myslela,že nemůžu, to mi hodně pomáhalo, prostě to vědomí,že vím,že když nemůžu tak ještě můžu... A taky to vědomí,že věčně už to trvat nebude a vždycky jsem si řekla, tak a teď už naposledy zatlačím a už to bude, nebylo,tak jo tak ještě jednou a pak už na to kašlu no a zas nic, dobrý tak abyste neřekli,že jsem ryba tak ještě to zkusím a tak pořád dokola

No už se těším na druhý porod To nevím co budu dělat tentokrát,jedno vím jistě, jestli mi nějaká PA řekne ať neřvu tak ji dám tečku mezi oči