Přidat odpověď

Zdravím Dali.

To máš s tím VH těžké. I já ho vnímám velmi rozporuplně. Na jednu stranu mu nemůžu upřít to,že byl symbolem Sametové revoluce a významnou osobností 90-tých let,ale na druhou stranu mám v sobě vůči němu i dost kritiky za to jakým nám byl prezidentem. Jistě tak nějak lidsky cítím,že je škoda každého života,ale na druhou stranu on si svůj život odžil a možná,že,kdyby nebyl prezidentem zemřel by patrně již dávno bez té péče,kterou jako extra pacient měl.Měla jsem možnost se VH několikrát setkat a můj manžel se s ním několik let pravidelně stýkal každý týden a tak možná i z tohoto důvodu z něho opadal ten pel nedotknutelnosti. Opravdu nezpochybňuji jeho přínos,ale zase na druhou stranu jsem daleka toho,abych si z něj sedala na zadek. Musím říct,že já mám daleko raději VK i s jeho nepříliš příjemnou povahou.
Oceňuji u něj,že se nebojí říct svůj názor i přes nesouhlas okolí.
Z VH jsem byla v době listopadové nadšená,ale postupem času mě to přešlo.Nebudeš tomu věřit,ale já se tehdy dokonce šla podívat k nim do toho domu na nábřeží jestli tam opravdu i se svým bratrem bydlí a nechala jsem tam na rohožce květinu. To už je,ale neskutečně dávno a on se od těch dob opravdu dost změnil. Měla jsem z něj pocit jako by se bál projevit pořádně názor,aby si někoho nepohněval. To jeho "kamarádění" se všemi za každou cenu a zabalování věcí do nic neříkajících proslovů,kterými nás častoval mi prostě nesedělo.
Sama v sobě si na něj uchovám vzpomínku,tak jak jsem ho poznala a to mi stačí.