Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Lucko, napsalas toho tolik, že nebudu reagovat na všechno. Jen pár poznámek...

Děti s většim věkovym rozdílem - drtivá většina šestiletých dětí usíná sama a pokud ne, jsou už docela schopný hrát si potišeji. Sedmnáctiměsíční dítě spí taky jinak než novorozenec. I naše děti měly období buzení se xkrát za noc (starší se budil ještě v době kdy se narodil mladší a mladší se ještě teď budí na pití každou noc) - vzájemně se nebudily, přestože nemají oddělené pokoje, protože jsem v té době spala v posteli s nima (i manžel - měli jsme velké letiště) a hned dostali napít (prso). Naše děti nejsou žádní ukázkoví spáči - od roku a půl nespí ani jeden z nich přes den vůbec, večer usínají kolem devátý a vstávají obvykle po sedmý ráno. Že se v noci budily a budí se většina dětí jen ukazuje že to je normální (i těch Tebou uváděných 33% nespavosti je tak vysoký procento, že už to snad neni odchylka). Nedávno se tu vyřvávání řešilo na jiné diskusi, taky padaly argumenty o vícečetných rodinách, ale vyřvávací metodu propagovaly téměř výhradně matky jednodětné.

Nechat děti vyřvat preventivně je názorná ukázka zneužití metody určené pro děti trpící nespavostí. Myslim si, že děti opravdu poznají jestli maminka nemůže nebo nechce a je rozdíl, jestli se ubrečí samy v postýlce, nebo se ubrečí u mámy, ke který se v závěru můžou přitulit.

U babiček naše děti před spanim snad ještě nebrečely a nejspíš už ani nikdy nebudou. Ten nějaký jiný důvod kdy by je neměl kdo uložit ještě nenastal. Vy jste si to pojistili - vaše dítě se vybrečelo pro jistotu předem pro případ že by...

Vyčerpaná maminka nemusí být nutně chodící několikaměsíční poporodní deprese, může to být maminka, jejíž dítě už dvě hodiny brečí kvůli zubům a ona už prostě potřebuje spát, ale ráno jí bude zase relativně dobře. Maminka, která je vyčerpaná dlouhodobě by měla především zapojit otce nebo vyhledat jinou pomoc - vyřvávání dítěte jí nepomůže.

Našim dětem nikdo nestojí za zadkem a nebrání jim aby se učily chybamy - kdybys nás znala osobně, věř tomu, že by Tě tohle ani nenapadlo. Ale co se týká pocitu bezpečnosti - psychologie dítěte je jiná než psychologie dospělého. U dětí mnohem víc platí, že stres neutužuje, ale vyrábí z dětí neurotiky. Proto se taky v první třídě dává přednost vytváření kladnýho vztahu ke vzdělávání před drilem. Ono i tak děti potká spousta nepříjemností, který nám ani nedochází - jde sice o to nestát jim za zadkem, ale taky neztěžovat jim to.

Jestli mi padne pana nebo orel... Zrovna včera jsem už poněkolikáté řešila s dětskou doktorkou, jestli náš syn je nebo není autista - ať už je nebo není, máme štěstí, že je to spokojený dítě. Jsou tu ale maminky, který mají děti vážně nemocný a musí se jim věnovat několikanásobně víc než Ty nebo já bez nároku na pauzu. (Dost často jsou na ně navíc samy.) Zajímalo by mě, kolik z dětí, na který se vyřvávání uplatňuje opravdu trpí nespavostí. A jestli jí trpí víc než řvaním v postýlce. A jestli maminky, který nechávají svý děti vyřvat mají opravdu děti náročnější, než ostatní.

K poslušnosti snad zítra - už potřebuju jít spát.