Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Tak holky, možná se taky trochu připojím.
Lucka tady vysvětlila "vědeckost" vyřvávací metody. Podle mě jde ale o to, že většina matek to nebere jako "vědeckou" metodu, že ani vůbec nevědí o vědeckosti jakéhosi základu (ani já to dosud netušila) - a že nechají dítě vyřvat jen tak, prostě proto, aby nebylo rozmazlené. Což narážím taky na Janin postřeh, že jde o zneužití metody jaksi preventivně, aniž by byly závažné důvody. V případě třeba Lízy použití této metody mělo určitě opodstatnění - tam už se možná ani nic jiného dělat nedalo.
- Dále si tu chci na chvilku posypat popel na hlavu, neb poté, co jsem maminy používající vyřvávací metodu nařkla z postupu blízkého týrání, jsem si uvědomila, že moje švagrová ji používala u svých čtyř dětí taky - a ta své potomky taky netýrá... Takže beru částečně zpět. - Takže přitakávám k tomu, že - jak píše Sally - je pro někoho samostatné usínání dítěte podmínkou pořízení dalších dětí - což sedí patrně i na moji švagrovou.
Nicméně jde tu stále o to, že někdo tohle používá jen tak, aniž by o tom přemýšlel, aniž by se snažil vcítit do dítěte, aniž by to třeba bral jako ještě tu nejméně špatnou variantu řešení prekérní situace. - Ale připouštím něco, co jsem dosud si neuvědomila nebo to ani netušila - že nejde o metodu, ale o člověka, který ji eventuálně použije, o sílu jeho vcítění a lásky vůči dítěti.
- Nemění to ovšem nic na tom, že my jsme radši kluka uspávali bez vyřvávání - víc nám to sedlo.
M.