Přidat odpověď

Přezdívko,
je to náročné, mamča na směny a noční pracovala u pásu od té doby, co jsme začali chodit do školy až do důchodu. Právě noční pro ni byly nejhorší. Zvyknout se na to moc nedá, na každém se to podepíše, na někom víc, na někom míň.

Taky už od dubna hledám práci. Fabrika je to poslední, kam půjdu. Dokud to bude možné, budeme raději žít z jednoho platu nebo budu chodit na brigády. Zázraky se dějí, i když většinou velmi zřídka. Momentálně závidím (ač je to hnusné, tak opravdu závidím) kamarádce, která byla celkem 13 let doma postupně se třemi dětmi. Stejně jako já má jen gympl, před dětma pracovala cca 2roky. Byla smířená s tím, že dlouho nesežene práci. A prostě štěstí na ni sedlo, byla pár dní na pracáku a vybrali si zrovna ji do jedné zdravotní pojišťovny. Sedí v kanclu, vyřizuje všechno kolem pojištění, dávky doktorům apod., prostě ideální kancelářská práce. Naprosto neuvěřitelné v dnešní době, uchazečů bylo hodně, dali jí přednost před všemi ostatními. Plat na náš kraj víc než uspokojivý. A když jsem se ptala, jak probíhal pohovor, tak říkala, že si nedávala naděje, že se bavili hlavně o dětech. Nedovede si vysvětlit, čím na ně tak zapůsobila. Prý se ptala šéfa, a že prý když má tři děti, tak si bude umět se vším poradit a bude obrychtovaná.