Přidat odpověď

Jitu, poprvé to bylo o tom, že jsem vůbec hledala nějaké místo po mateřské (šla jsem brzy, když byl dceři 1,5 rok, hlídala babička). To jsem klasicky rozeslala životopisy - už s předstihem, pozvali si mě na několik pohovorů, výběrových řízení, nakonec mi zbyly dvě nabídky, kam můžu nastoupit, a já si prostě jednu vybrala. Postupně jsem se rozkoukala a zjitila, že na tom místě zůstat nechci, že chci něco lepšího, tak jsem opět zareagovala na jednu pracovní pozici. Pozval si mě šéf (vybíral z 300 životopisů, jak mi pak řekl) a nabídl mi právě úplně jinou pozici u sebe ve firmě než na kterou jsem se hlásila (na základě mých předchozích zaměstnání a praxe). Daleko lepší. Teď po roce a něco, i když jsem byla spokojená v této práci (ovšem s dobou určitou, což má své nevýhody), se mi naskytla další nabídka - trvalejšího charakteru, hned na dobu neurčitou, s dalšími výhodami a ještě lepším platem. Tak jsem šla opět na pohovor, vybrali mě. Asi je to o štěstí a že to jdu prostě zkusit. Líp se mi chodí na pracovní pohovory, když mám zadní vrátka - dosavadní práci, kde nemusím skončit. Líp se mi vystupuje a prosazuju se. To mám ozkoušené. To sebevědomí dělá hodně. Jinak mám VŠ, jazyky, ekonomické vzdělání a 20 let v praxe v různých oborech.