Přidat odpověď

Jojo, dějí se věci... Jel za ní odpoledne den před Silvestrem a hned tentýž večer už mi psal na chalupu, že se rozešli. Takže spolu byli jen chvíli a pak hned zase jel domů. Nedokázala se smířit s jednou podstatnou částí jeho bytí, které on se vzdát nechce. Takže konec zvonec. Aspoň vidí, jaké to je, když ho odkopne člověk, kterého hluboce miluje. Je je z toho na hadry, je do ní hluboce a vášnivě zamilovaný, hrozně po ní touží a stýská se mu po ní, chtěl s ní být po zbytek života. Mrzí mě, že to takhle dopadlo, doufala jsem, že to bude on, kdo se rozejde, u koho to za pár týdnů či měsíců vyprchá, že to bude on, kdo pochopí, že tohle byl omyl. Takhle pro něj zůstane femme fatale, nedostižnou dokonalou ženou, které už nikdy nikdo nebude sahat ani po kotníky, a k nikomu už nebude cítit to, co k ní.

Včera zase byla debata na téma vracení se - vypadá to, že mu dochází, co provedl a co ho čeká. Mluvil o tom, že se mu bude moc stýskat po dětech, čtení pohádek, uspávání, mazlení se s dětmi, a také po mojí nově probuzené sexuální touze...i po tom duchu domova a po zázemí, které tu vytvářím. Že sice bude mít svůj byt, ale domov že z něj stejně udělá jen ženská ruka. A že se mu o to všechno nechce přijít, je moc lákavé mě teď jít odprosit a požádat o odpuštění, zrušit odluku a vrátit všechno zpět. Jenže ví, že to prostě nejde, lhal by mě i sobě, a navíc jsem mu zopakovala svůj postoj (případný návrat je možný jen v případě, že bude chtít být se mnou jako svou ženou, bez ohledu na to, zda tu jsou nebo nejsou děti).
A tak trochu si povzdechnul, že jsem se dva měsíce tak hrozně změnila, jako ne za posledních 10 let, a že když se v léčebně rozhodoval mě opustit, opouštěl tu starou Kytku. Ale že i kdyby chtěl, asi teď bude těžké naučit se mě znovu milovat. Na to jsem neřekla ani popel. Nechám ho v tom vyráchat, musí zakusit následky toho, co způsobil.

Nejvíc by mi teď prospělo, kdyby fakt na nějaký čas úplně zmizel (to ale nejde, kvůli dětem). Potřebuje se odmilovat od milenky, do které je opravdu hluboce zaláskovaný, věřil, že jim to vyjde a zůstanou spolu napořád, už se těšil, že spolu jednou založí novou rodinu. A teď je zdrcený, nevěří, že ještě někdy může k někomu cítit stejně silnou lásku a pouto, jako k ní. Nechce se mi dívat na ten jeho smutek, dělá mi to ještě hůř, než dokud byli spolu.