Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Nemám sice čas číst tuhle debatu celou, nicméně nedá mi to a přidám pár poznámek. :o)
Různých "osvědčených" metod jsou desítky, na všechno, stejně tak jako moudrých rad o tom, co se má nebo nemá dělat, ale vtip je v tom, že děti nejsou stejné a to, co platí na jedno nemusí platit na druhé.
Ohledně toho pití v noci, nevím co je to za nesmysl, že by 18ti měsíční dítě nemohlo mít v noci žízeň? Vy fakt neznáte žádného DOSPĚLÉHO, co má v noci na stolku skleničku s pitím nebo nikoho, kdo chodí v noci na záchod??? To, že sto dětí NEMUSÍ ještě neznamená, že nebude muset sto první.
Pokud jde o spaní, náš syn neusne dřív než v deset večer. Spíš později. Obě babičky to zkoušely se svými metodami - jedna ho dávala do postýlky, ze které nevyleze v devět hodin. Usnul v deset. Druhá ho v půl deváté dala do své postele, držela ho na ní, aby z ní neslezl, vyprávěla mu pohádky, cpala mu kaši z flašky, usnul v deset. Je úplně fuk, jestli řve nebo neřve, prostě dřív NEUSNE. Je lhostejné, jestli spal odpoledne nebo nespal, kolik hodin spal v noci předtím, prostě desátá nejdřív, není co řešit. Jaký by mělo smysl mučit jeho i sebe dalšími nefungujícími "zaručenými metodami"? Proč by vůbec měl chodit spát dřív? Protože to NĚKDO řekl? A kdopak? Pánbůh? :o)
Ohledně plácání/neplácání... já plácám fakt minimálně, a to jen v případě, kdy s fyzickým "násilím" začne on. Když dělá něco, co mi vadí, tak mu normálně v klidu řeknu, že pokud toho nenechá, přijdou sankce. Zopakuju to dvakrát třikrát, pak přijdou sankce a on VÍ, proč přišly. Nepomůže mu vztekání, řvaní, prostě udělal něco, co neměl a tečka. Nikdo na něj neječí, neřve, nikdo ho nemlátí, já jsem za všech okolností flegmatik. :o)
Jo - a nejlíp mi zabírá nechat ho přesvědčit se o vlastní blbosti. Když dělá něco nebezpečnýho, upozorním ho, že si rozbije pusu (spálí se apod.). Stane-li se to, je zaraženej, fňuká, ale podruhý už si dává zatraceně pozor. :o)