Přidat odpověď

To je pravda, nepsala ale o tom, že by byla v práci nezastupitelná. Předpokládám tedy, že zaměstnavateli by nevznikla žádná újma, kdyby jí 1x týdně na hodinu na tu logopedii pustil. Pokud ano, pak bych ráda věděla, jaká (nikdo za ní práci dělat nemusí a ona svou práci dožene).

A co se týče té práce v nemocnici - zažila jsem jako sestra, že někde šlo vyjít vstříc se službama a jinde ne. Nebylo to v druhu práce, ale záleželo to na ochotě staniční(vrchní)ty požadavky na služby akceptovat. Kdyby tedy autorka příspěvku byla sestra na JIP a měla rozumnou staniční, stačilo by jí požádat, aby jí nepsala úterky odpolední. Měla jsem staniční se kterou se dalo skvěle domluvit - každý byl zase ochoten jí vyjít vstříc a ona se mohla obrátit na nás. V případě nemocných kolegyň jsme se jí nabízeli na jejich služby, neměla problém obsadit Štědrý den nebo Vánoce.
Od začátku píšu, že to tak nemusí jít všude, ale plno zaměstnavatelů zaměstnance dusí, i když nemá důvod a oni svou práci odvedou. Navíc dobře motivovaný a spokojený zaměstnanec pracuje lépe a efektivněji (viz. příklad, kdy žena a půl úvazku odvede často stejnou práci, jako ta, co pracuje na celý). V každé příručce, která se týká motivace zaměstnanců, se dočteme, že příkazy, zákazy, nařízení a tresty zaměstnance lépe pracovat nedonutí.

Další věc - příspěvky, kde se píše "nemám to tak já, proč by to tak měl mít někdo jiný", nebo "ať jde dělat na půl úvazek", jsou podle mě zcela mimo. Navíc půlúvazky se nedají sehnat, takže lidé s dětmi tolik na výběr nemají.