starší dcera ta si sice nelehala, ale zůstávala stát a nechtěla se hnout (taky - dítě jak "polínko" pěkně pod paž a jdeme), no a u oblíkání stávkovala a dělala "hvězdici"
že na ni nešlo nic navlíknout, to jsem ji teda nelámala
ale musela jsem ji nějak "oblafnout" - upnout její pozornost na něco jiného, rozesmát, nechat ji být a odejít do jiné místnosti si dělat svoje věci..... Nejhorší pro mě bylo když propukala v srdceryvný nářek bez zjevné příčiny. To mi vadilo hrozně, protože než jsem poznala že to není kvůli tomu že jí něco vážného je, ale že "stávkuje" (nechci zlehčovat dětské strachy ale příčiny bývaly - umazaná nohavice na kterou přišla během chůze - odmítala chodit v něčem co mělo šmouhu, uletěl ptáček co seděl u cesty, kamínek nebyl dost bílý/velký/lesklý..... no znáte to).