Přidat odpověď

nejstarší měl snahu nás v tomto věku taky plácnout, musel si zkusit, co to udělá a neměl na kom jiným. Vysvětlování nepomohlo, tak jsme mu to párkrát oplatila (samozřejmě že minimální silou) s komentářem, že takto to bolí a jestli se mu to líbí a chce to. Nechtěl, tak s tím přestal.

je mu 11 a nemá žádnou újmu z toho, že v roce a půl dostal párkrát silnější pohlazení po tvářičce ani z toho, že párkrát dostal plácnutí po ručičce.

nepřehánějte s tím odmítáním fyzických trestů, toto není trest, to dítě musí taky vědět, co vlastně dělá, jinak mu to nedojde

mladší to nedělal nikdy, nebylo potřeba mu oplácet podobně

nejmladší byl doslova agresivní, s vyšším prahem bolesti (nebo nižším? prostě necítil skoro nic), toho bych musela asi přerazit, aby pochopil. Je to neskutečný vztekloun, navíc na něho nemám fyzicky (neunesu ho pryč), takže ho nechám, aby se vyvztekal, pak si to vysvětlíme v klidu. Ale někdy taky vypěním. I maminka je jenom člověk a nevydrží věčně v klidu, ale tak to má být.