Přidat odpověď

Royo, Matějček o plácání nic nepsal(alespoň ne knihách, které jsem četla). Jen o tom, že je lepší dítě těmto situacím, kdy se vzteká, zbytečně nevystavovat. Většina dětí to prostě v tomto věku dělá a zase to časem přejde, tak proč to usilovně řešit. Opravdu ti nevěřím, že v záchvatu vzteku, kdy se dítě válí po zemi a kope kolem sebe, pomůže nějaký domlouvání. V tomto věku jsou nějaký okecávačky fakt zbytečný. Pomůžou spíš posunky, objímání,pohlazení, plácnutí(já teda nepoužívám, u nás stačí říct důrazné NE a funguje to celkem dobře), zvyšování hlasu, výrazná mimika a citoslovce. Dítě si do dvou let dlouhodobě nic nepamatuje a nejrannější vzpomínky spadají do období tak až kolem třetího roku. Když dítě párkrát plesknu, protože kreslí po zdi, pár dnů to neudělá, ale za týden to zase zapomene a udělá to zase, tak neplácám. Plácání bych použila jen pro vytvoření jakéhosi reflexu, jak tu někdo psal. Plácne někoho ve vzteku, dostane zpět od plácnutého(ale daleko citelněji, pak to nevrátí). Nemělo by se naučit vylévat své frustrace na lidech.Tenhle typ agrese se velmi rád upevňuje jako potom určitý stálý vzorec chování. Jak jsou dítěti tři roky, už je dost složité s tím něco dělat. Vidím to u dětí svých kamarádek, ta agrese k nim se pořád stupňuje.