Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

píšeš: Ono je to tak jednoduché žít si "na úrovni", když má člověk od narození "štěstí" - na bohaté rodiče, na přirozenou drzost, se kterou si vyšlápne za úspěchem a bohatstvím, na manžela, který vydělává závratné částky, na hezkou tvářičku, která otevírá brány... Ale žít na duchovní úrovni i přesto, že je člověk chudej jako kostelní myš, nehezkej a neurozenej - to je to pravé umění, to pravé hrdinství, ta pravá oběť...

To je hrozně černobílý vidění, já třeba osobně neznám nikoho, komu by prachy spadly do klína a kdo by měl nějakou extra podporu od rodičů v tomhle směru... jasně, je samozřejmě úplně ideální (pro ženskou) být krásná, jednoduchá, leč cílevědomá, sbalit pracháče, užívat si a nic nedělat... ale chtěla bys to třeba ty? Já fakt ne, celý život bych si připadala jako legalizovaná prostitutka. A prachy - když je teda musíš vydělávat, ne že ti je někdo dává sám od sebe, aniž bys na to hnula prstem - k čemu jsou, to podstatný se za ně koupit nedá... a to nepodstatný je opravdu nepodstatný. Na poměry týhle republiky vydělávám hodně peněz. Nemusím koukat na ceny v obchodě. OK. A co víc z toho mám? Vcelku nic, ty peníze jsou samy o sobě na prd, nekoupím si za ně nic z toho, po čem opravdu toužím. Prachy dovedou cele uspokojit jen primitivní lidi s primitivníma potřebama, věř mi. Je blbý je nemít vůbec nebo jich mít vážnej nedostatek, ale jinak... je to v podstatě fuk.