...když si tak čtu svoje příspěvky zpětně, uvědomuju si, že každý vyznívá trochu jinak. Ale ony se doplňují a dohromady vytváří obraz - obraz mého já, které je zmítáno různými protichůdnými pocity - chvíli jsem šťastná, že mám ty své chlapy, bez nichž nemůžu žít, a chvíli jsem nešťastná, že nemůžeme dělat volně, co bychom chtěli. Chvíli jsem hrdá sama na sebe, že tak obětavě plním roli dokonalé matky, a chvíli sama sebe nesnáším za to, že jsem tak neschopná a nemožná, že ani peníze nedokážu vydělat. Chvíli hledím jasně k zítřkům, kojená nadějemi na lepší příští, a chvíli upadám v beznaděj a pesimismus... Tak to jsem prosím celá já...:o)))
M.
Předchozí