Jsem sice monomáma, ale třikrát poměrně krátce po sobě, takže taky "nenormální". Když jsem vyrazila na nákupy s celým cirkusem, což zpočátku občas jinak nešlo, tak jsem taky slyšela litování, údiv, úděs a tak podobně. Dceru (ta je nejmladší) jsem navíc vozila ve vaku (ne v klokance, ale v babyvaku od Pechů), protože se narodila těsně před povodněmi a pak se ještě dlouho po Praze autem prakticky jezdit nedalo. A to byly teprve řeči! Celkem vzato: dokážu pochopit, že mít dvojčata je záhul, ale spoustu pitomých i dobře míněných komentářů si vyslechne pro to či ono asi každá máma, jelikož někteří lidé děti a práci s nimi spojenou považují za hrůzu (ostatně já někdy taky :-)). Ale nevidím v tom velký důvod ke stížnostem - prostě to patří k věci a moc jsem nepochopila, proč ti zrovna tohle vadí.
Jinak držím palce a trochu závidím - sama jsem dvojčata moc chtěla a neměla.
Předchozí