Přidat odpověď

Já jsem o domácím vzdělávání uvažovala u staršího syna, byl nadaný AS, školní vzdělávání a jeho potřeby byly téměř neslučitelné, ale nakonec jsem na to neměla sílu. Nedokázala bych to skloubit s mladším synem, který byl hodně temperamentní a nedokázala jsem si představit, že by se jeden učil doma a druhý chodil do školy. Nakonec to syn ve škole zvládl, přeskočil jeden ročník, ale stejně ten první stupeň stál co se týče vzdělávání za houby. Po sociální stránce ho to určitě posunulo dopředu.

Nakonec jsem paradoxně neplánovaně, vlastně z nouze, skončila v domácím vzdělávání s mladším synem v 5. třídě. Nejtěžší bylo přinutit se dodržovat určitý režim, jinak to bylo fajn, myslím, že na to budeme oba jednou hezky vzpomínat.