Přidat odpověď

angrešte,

no dívám se na to hodně podobně, až na to, že je mi v zásadě jedno, jak si to kdo dělá a jestli budou jedinci, kteří nebudou schopní spolupráce s ostatními, ostatně si myslím, že takových bude pořád dost, i kdyby se všichni vzdělávali v kolektivu.

Co se týče mé osoby, já bych byla doma nešťastná, protože ač šikanovaná, strašně moc jsem vždycky chtěla být s jinými a sdílet s nimi, a navíc bych nejspíš dopadla tak, že by mě vzdělávala vlastní sestra, takže by to skončilo buď sebevraždou nebo sestrovraždou .

Mně osobně v současné době chybí spíš institut domácího učitele, aby oficiálně mohli doma vzdělávat své děti i ti, co si na to sami netroufají nebo na to nemají čas....Ne že by to dneska nešlo, ale nevím o tom, že by byly vyřešeny otázky kolem placení takového člověka atd.

Asi by nebylo vhodné vzdělávat tak celoživotně, ale po dobu prvního stupně mi tato alternativa přijde v mnoha případech ideální, v dalších alespoň neškodlivá (na rozdíl od klasické školy, kde těmto dětem hrozí, když ne přímo šikana, tak třeba nuda, nepochopení, netolerance odlišnosti atd., prostě věci, se kterými se menší děti často nedokáží srovnat nebo to jde u nich mnohem obtížněji, než u těch starších).