Přidat odpověď

Přesně tak nějak.Jedna známá má děti se španělem.Řešila to s českou právničkou,která se tím zabývá. Řekla jí,že děti si nemůže odvézt do ČR bez povolení otce.Ona je do péče nedostane,pokud nebude schopná je zaopatřit(což ona není,protože žijí uprostřed pustiny v malé vesničce a je 100%závislá na jeho příjmech.Ona nemá žádné svoje peníze)
Další kámoška se rozvedla s manželem v UK.On jí bil a řešilo se to přes sociálku.Ona tam taky musí zůstat do té doby,než bude malý plnoletý.Bydlí sama s malým,studuje práva a pracuje v MC Donalds. EX manžel má soudem zakázáno se k ní přibližovat,ale malého mu na návštěvy půjčovat musí.
Další známý má syna v e Švédsku.Taky se rozešli.On by s malým být mohl,kdyby tam zůstal...ale do ČR si ho vzít nemůže.Naštěstí se svou EX nejsou na válečné noze,takže návštěvy nejsou problém...ale lítej 12x do roka do Švédska,pokud chceš dítě vidět apoň jednou měsíčně.
Myslím,že je mnohem jednodušší mít dítě s občanem stejného státu. Jiný kraj,jiný mrav.Všechny výše jmenované vztahy strokotaly na kulturních rozdílech.Pokud už si ale chci pořídit dítě s cizincem,je lepší zůstat v ČR...na tom se shodli všichni právníci,se kterými výše jmenovaní svou situaci řešili.