Přidat odpověď

Čím déle tím hůře.

Cesta asi je, jen někdy docela dlouhá, někdy prostě pomůže náhoda, nebo štěstí, chceš-li to tak nazvat.

Vlastně až ve chvíli, kdy to manžel tenkrát úplně vzdal - VŠ v té době přes 50 let a hledal i mimo obor - různé kancelářské pozice i tajemníky či asistenty šéfů atd., bankovní poradce - zaměstnance za přepážkou

že tedy bude doma a starat se o děti, tak se ozvali na nabídku, na kterou reagoval asi 3/4 roku předtím a mezitím se o něm někde zmínili známí. Najednou měl práce či spíše brigády 3.

Žádný extra luxus, jakože by lovci lebek nabízeli 50 měsíčně a firemní vůz, ale jednu z těch prací vlastně měl až do loňského roku, zbylé dvě otestoval, zjistil, že to zvládne na částečný úvazek, že na to nemusí být v práci 8 hodin denně.

Takže nakonec pracoval cca 5-8 hodin denně, hodně doma, ta zaměstnání dala dohromady cca 20000 netto, což stačilo k naší naprosté spokojenosti. Navíc mu to umožnilo narovnat si pošramocenou sebedůvěru.

Souhlasím s Pawlou - věčná smůla prostě NENÍ MOŽNÁ, POTVORA. Moc ti držím palce.