Přidat odpověď

tak já si především myslím, že se třema takhle malýma dětma jet na hory v jednom člověku je sebevražda (aspoň si to nedovedu představit).

Kdybych takhle jela já, tak bych využila pro to, abych si JÁ SAMA po chuti zalyžovala, ty dvě hodiny, co by děti byly v té lyžařské školičce (a možná někdy i víc - některé školičky mívají občas pro děti třeba půldenní program se soutěžemi).

A pak bych se věnovala jim. S tím, že se jim musím samozřejmě přizpůsobit, a i oni se musí přizpůsobit mně. Tedy že neexistuje, aby mi řekli "mně se s tebou jezdit nechce, radši se budu v pokoji koukat na telku", ale zase bych třeba skončila dřív, kdyby byli unavení. Brala bych to jako takovou školu rodinné tolerance.

Absolutně nechápu, že se někdo šprajcne, že vezme na hory všechny děti, ale pak se jim tam nehodlá věnovat. Když to řeknu hnusně, proč si teda nasekal 4 děti, když pořád myslí především na sebe?

Nevím jak komu, ale mně by ty 2 hodiny nerušeného lyžování docela stačily.