Přidat odpověď

Jinak pro zakladatelku, čekám třetí, plánované, rodiče z mojí strany jsou 100km daleko a nepoužitelní, zcela, tchýně je 100km daleko, pracující, ale i kdyby nebyla pracující, 100km od domova je mi k ničemu. S holkou, ta je nejstarší, jsem si užila bohužel své, od tří let, kdy nastoupila do školky, to jelo až do sedmi let, teď je jí deset a už minulej rok to bylo super, je to úleva, ale předtím šílená nemocnost, tři týdny v měsíci nemocná, partner byl nespolehlivej, navíc nevydělal ani na nájem - ten byla ale 11tisíc, musela jsem makat já, dělala jsem z domova, ale nedávala jsem to, tak jsem začala pracovat po nocích, doma byl večer přítel, já s ní byla přes den, protože svěřovat chůvě nemocné dítě by mě zničilo. No ale nedostatek spánku, kdy jsem do rána makala, pak spala dvě hodiny a už zase byla s malou, mě ničilo. Vydržela jsem, ale podepsalo se mi to na zdravíčku. Teď jsem na rodičáku, v létě čekám další a mám v hlavě jasno, jak ano a jak ne. Zatím to řešit nemusím, jelikož budu mít 4letý rodičák a ráda a potom se uvidí, jak to bude, sice starší holce už bude nějakých 14 let, ale stejně to nic nemění, že budu sama na děti, nemáme tu nikoho a manžel je v práci od rána do večera, po večerech pracuje doma, několikrát v měsíci je i mimo Čr, někdy i na dva týdny. Svou práci má rád, baví ho, uživí nás, tudíž jsem ochotna svoje potřeby maximálně uskromnit, jelikož budou uspokojené tím, že nemusím dávat děti na deset hodin do zařízení, to bych opravdu nerada. neodsuzuju to, chápu že když to jinak nejde, tak to nejde, ale mě to děsí. Tudíž plánuju být v domácnosti, dokud to bude potřeba, podle nemocnosti a podle samostatnosti dětí, předběžně to vidím na tu dobu, než půjde nejmladší do školy, abych se dětem mohla mimo jiné i věnovat, nejde jen o nemocnost, ale i o to, že mi je nemá kdo vyzvednout ze školky, školy, kroužků....
Jestli se z toho nezblázním...no nezblázním, není to napořád a vím, proč to dělám, navíc doma nijak netrpím, děti jsem chtěla a tak to beru. Manžel mě v tom podporuje, nepřeje si, aby nám děti vychovávala chůva. Nicméně já chápu, že mám obrovský štěstí, že manžel nás zvládne uživit, i když uskromnit se budu muset. Děti mi za to stojí
A že někdo píše, že zvládnout se to dá bez babiček, bez hlídání, s několika dětma malíma dětma...ano, asi dá. Když to nejde jinak, je to lepší než aby děti skončily v děcáku, že jim máma nemá dát co jíst a nemají kde bydlet, ale je jasné, že ty děti to odnášejí nejvíc. To je smutné. Takže pokud to jde jen trochu jinak...