Přidat odpověď

Někde jsem četla a někdo mi také říkal, že další separační krize se začíná projevovat právě mezi druhým a třetím rokem. U první dcery jsme byli v jiné situaci, rodiče skoro 200km daleko, takže jsme byly prakticky pořád spolu, večer a víkendy s tatínkem jako rodina. Druhá dcera byla úžasná, jelikož se vidí ve starší sestřičce, vydržela s ní kdekoli. sice si večer fňukla, ale Eli ji uklidnila. U třetí dcery se to projevuje také. Záhy jí budou dva roky. Jakmile je jenom se mnou, nechce ani tatínka a pláče. Trvá to pár dní, nežli si zvykne. A to s ním bude blbnout, ale jakmile jde o ukládání do postýlky, tak je zle. Máme to čerstvě za sebou. Ale zase platí, že u babiček funguje bezvadně, má s sebou dvě starší sestřičky, které ji vždycky poskytnou patřičnou útěchu.
Držím palce, ať to brzy překonáte.