Prožívá stejnou úzkost, jakou sis prošla Ty.
Děti jsou barometry dospělé psychiky - má hrůzu, že přijde o mámu, ale neví, kde se ten strach bere, on to neumí definovat.
A jestli má ještě ke všemu nějakou lehkou dysfunkci, je to vražedná kombinace.
Neporadím, jelikož vím, jak je iritující dětské vztekání a řev, jenže oni tak křičí o pomoc, to je třeba mít stále na paměti.
Hodně objímat, pusinkovat, mazlit, i když se hned vykroutí a zdrhne - stačí jen malinko.
A snaž se ho neplácat, ani když Tě bude svrbět ruka