Přidat odpověď

Nikdy jsem s ním o tom moc nemluvila, protože bych to bez emocí nezvládla...už tak bylo těžký že na onkologii za mnou nesměl..babička s dědou se tak moc snažili aby nepocitoval, že tam nejsem i proto je dodnes na ne tak fixovam...před nemocí byl o poznání klidnější a hodnější..tohle všechno podle mě začalo až po...když sem byla doma během léčby, tak si určitě všimnul mých stavů, kdy s hlavou v kýblu sem si přála aby bylo po mě, ale babička se mu to vzdycky snazila vysvetlit..ze mi neni dobre, ze sem neco snedla..o nemoci se vubec nemluvilo...moc si to už nevybavuju jak reagoval, ale nikdy se na nic neptal...ja moc nefungovala to období..muj zivot se na rok scvrknul na prostor mezi záchodem a postelí...