Přidat odpověď

Presne - kdo to sam nezazil, tak nepochopi. Nektere deti jsou proste hodne, v mezich moznosti spolupracuji s rodici, jsou prirozene zvidave a pritom rozumne. Moje dcera byla pekelnice - vztekla, umanuta, odmitala spolupracovat, poslechnout, kdyz jsem ji dala vybrat, tak se pak stejne vztekala... Byl to des.
Ted je ji 9, dost se zlepsila a k jejim oblibenym tematum patri poslouchat, jak ona zlobila, kdyz byla mala...(obcas se divila, kdyz videla, jak se nejake dite vzteka a neverila tomu, ze byla jeste horsi - ted z toho ma fakt legraci].

Hodne ji pomohlo byt mezi detmi - nejlepe aby tam byly i nejake starsi deti, ke kterym muze vzhlizet a ktere se ale hezky chovaji, nezasahovat do detskych sporu, hodne toho od nich odkoukala...

A opevnit se trpelivosti, protoze to je boj, ale casem se to lepsilo (jenze za par let prijde puberta, tak se trosku bojim uz ted].