Přidat odpověď

Mě teda v rodině v DŠ podporují všichni- manžel, máma, otčím, babička, tetičky.... a taky většina kamarádů a známých to berou úplně normálně. Jen občas se najde někdo mezi sousedy, či lidmi na ulici, kteří se na to nehezky ošklíbají...
A s Jodie souhlasím, jak se člověk s věcma srovná a působí v tom ohledu sebevědomě, tak ho okolí bere. Já jsem si tímhle prošla už před lety, kdy jsme se stěhovali, opouštěli jistoty svého zaměstnání a pohodlí moderního bytu. Strašě jsem cítila ten odpor, že jsme divní, ale přitom jsem ho sama vlastně šířila- možná podvědomými obavami, možná tím, že jsem byla sama málo tolerantní ke konzumní společnosti, atd....DŠ jsem pak začala už za podpory blízkých.

Přímo u nás na vsi nebylo ještě před dvěma rokama žádný dítě ve věku našich, my jsme si moc nevybírali, kam se budeme stěhovat, protože chlap tu chalupu prostě už měl. A mě to teda trápilo hodně. A před rokem nám vítr přivál fajn sousedy- DŠ sice nemají, ale respektují a aspoň mají dítě ve věku našich a teď čekají druhý.
Ale bylo by to hezký, taková vesnická malotřídka v rukou rodičů....