Přidat odpověď

Já bych snížila nároky na dítě. Docela mě zarazilo, že ho učíš barvy a pak odcházíš od stolu s očima v sloup, že mu to nejde a nic si nepamatuje. Mám doma to samý, syn přes 4 roky, u ničeho moc dlouho nevydrží, i když se to už zlepšuje a barvy si plete ještě teď. Ale beru ho jaký je a nenapadlo by mě se tvářit naštvaně, že něco nezvládá. Ony to děti moc dobře vnímají, že ti to vadí a můžeš mu tím vypěstovat komplexy. Možná, že i ty vzteky a chování může souviset s tím, že se necítí od tebe úplně a bezpodmínečně přijímaný.

A jinak souhlasím, že je to pro něj náročná situace, tvoje nemoc+nová rodina a pro tebe samozřejmě taky. Tak přeju, ať se to zlepší a trénuj tu trpělivost, možná že by nezaškodilo si přečíst nějakou knížku o výchově a pracovat taky na sobě.