Přidat odpověď

Ahoj dryádo
Myslím, že se do toho pokládáš moc osobně.
Pracující důchodci mi nevadí, ale nikterak mi nevadí ani jejich propouštění. Pokud chtějí pracovat, tak jsou prostě zaměstnanci jako všichni ostatní a nemají žádná speciální práva vyplývající z věku. Nevím, proč zaměstnavatele mělo dojímat, že pán bude muset změnit bydliště. Apel na "roky obětované zaměstnavateli " je sice patetický, ale věcně zcela mimo. Naprosto stejně, jako zde se vyskytující protichůdné "důchodce mladým ujídá chlebíčka". ty tím totiž vplétáš vztahy rodinné do vztahů pracovních a to je ta chyba. Zaměstnavatel není tetička - ani laskavá, ani nelaskavá. Nechci Ti fušovat do řemesla, ale je to vlastně taková Tvoje projekce rodinných vztahů do pracovních smluv

Prduchové jsou oba moji rodiče. Máma přestat nemůže - smí až za rok, podle smlouvy, jinak by měla ohromné sankce. I když by už vlastně asi chtěla, neb má dva novopečené vnuky a je nadržená na babičkování. Ale to je specifický případ.

Táta je asi typičtější prduch. Jeho postupně propouštějí už léta - pořád mu zmenšují úvazek - ale úplně propustit ho nechtějí, protože je tak úzce specializovaný odborník, že nemají náhradu, mladou ani starou. A táta práci miluje a chodí tam zhruba na trojnásobnou dobu, než odpovídá jeho úvazku.

Ale pokud moje rodiče nenadále propustí, tak to budu brát samozřejmě jako správné - jejich vazba k zaměstnavatelům je jen a pouze pracovní smlouva. Nic jiného mezi nimi (prduchy a zaměstnavatelem) není, ani ve smyslu soucitu, ani ve smyslu využívání.
Jo, a samozřejmě, že to oba sakra finančně pocítí. Ale s tím se musí počítat, oba se na to připravují a stěhovat by se určitě nemuseli, protože na to mysleli už předem a postupně si už roky zpátky zajistili bydlení zvladatelné v důchodu.

Jo, a ještě k tomu přednostnímu propuštění důchodců ve státním - no, od zaměstnavatele je to logický krok, protože důchodci ho vycházejí dráž, neb tabulkové platy, že. Takže chybí-li peněz, tak je propuštění drahého zaměstnance logické.