Přidat odpověď

Dryádo, narazila jsi na chronický problém, který se vrací v dobách recesí ....no teď už bude aktuální asi i v dobách konjunktur, kvůli jevu, pro nejž se vžilo označení "jobless growth" .
Můj soukromý názor je, že ochota seniorů odcházet do důchodu, pokud nejsou nenahraditelní - tzn. někdo mladší na jejich místo čeká, nebo ho dokonce potřebuje, je dost důležitý projev mezigenerační solidarity. Jenže ta mezigenerační solidarita musí mít i druho ustranu mince, a totiý tu, že býtu v penzi bude důstojný stav, a celospolečnesky bude mladšími ročníky podporována myšlenka slušných penzí - ne almužen. Prostě takový kultivovaný a vzájemně respektující vztah mezi mladší a starší generací . Mladší lidé mohou nadávat, že jim staří zaclání v kariéře a zabírají místo, ale ono není divu, když se s nástupen do penze stává z úctyhodného profesionála důchodce, "jehož revírem je Koufland", pro nejž se točí klipy "přemluv bábu" a jemuž ze dne na den klesne životní standard třeba o 75% .

A co se týče té role autorit ve vědeckých oborech - ať již na akademické půdě nebo v praxi, tak to nesmrtelným způsobem popsal Thomas Kuhn - holt prostě i ti nejvetší odborníci, zakladatelé oborů, kapacity, se v některé chvíli mohou stát jen strážci starých paradigmat a je prostě třeba, aby uměli odejít/umřít ...halt. To je život. Ani my se tomu nevyhneme.