Přidat odpověď

víš, vidím prvňáky i deváťáky dost zblízka, tak píšu o tom, co vidím, a ten rozdíl není jen v 1. a 9., on je hlavně snad v takové 4. - 6., kdy jsou někteří ještě malý děti a jiní už puberťáci se vším, co k tomu patří. Jedni druhý nechápou a s třídou se dost špatně domlouvá

ale to je jiná věc, o té jsem už psala
s tou DŠ - jasně, je v tomrozdí, několika let, moji kluci byli tenkrát v 1. a 3. třídě, takže je to skoro 3 roky

šlo o to, že jsme chtěla jiný přístup k nadaným dětem, než nabízí běžná škola a že u nás prostě škola pro nadané není. Tenkrát sama psycholožka prohlásila, že dojíždění těch 25 km je asi nesmysl a víc mi o tom neřekla, takže jsem to vůbec nebrala jako možnost.
jenže já jsem DŠ nechtěla, jeden plat by nestačil a navíc jsme měli tou dobou u nás torpédo maskovaný za dvouletý dítě z ústavu, se kterým jsem nebyla schopná zvládnout přípravu starších kluků. Takže jsme DŠ odmítla a zkoušeli jsme IVP, integraci, doporuščení ppp a nebylo to nic platný, zkoušela jsme prosit o radu na ped. fakultě univerzity, v jiných poradnách, až jsem objevila velkou oklikou školu, o kteé tenkrát posycholožka mluvila a kam teď kluci chodí :))

ono to nikdy nejde snadno, když chfćeš něco nezvyklýho a navíc to nemáš v místě bydliště, smiř se s tím, jiný to nebude, aspoň ne pro našeděti, musíme si to vybojovat jak se dá a jak se komu podaří

kdybych tenkrát nenašla tuto školu, tak jsem měl opravdu kluky doma, protože malý šel do školky, dopoledne by už bylo k učení možný a zoufalství z normální školy bylo strašný, vedlo i k psychickým potížím staršího syna, takže prostě řešit se to muselo, nakonec jsme to vyřešili v květnu :)
jinak jsme v červnu byla rozhodnutá domlouvat DŠ, aspoň dočastně a hledat jinou školu