Přidat odpověď

Pracující důchodci mi nevadí. Pána je mi líto, že přišel o práci, ale tomuhle riziku čelí každý, kdo je v pracovním procesu. Důchod mu zůstal, z toho člověka nikdo propustit nemůže, tedy když nepočítáme kmotru s kosou, takže má nejspíš menší existenční problémy než někdo z mladých, své jisté má. Odstěhovat se k stáru do menšího bytu mi přijde rozumné, v naší rodině je to celkem běžná praxe, naposledy to podnikl strýček s tetou, kteří si na stará kolena zařídili a zrekonstruovali malý byteček na klidném místě se spoustou "seniorských" vychytávek. Nám zase před lety tchyně věnovala chatu s tím, že si tam sice ráda zajede na dovolenou, ale péče o dům a zahradu jí už jak nebaví, tak zmáhá a nechce, aby to místo pustlo. Fungovalo to bez problémů až do její smrti. Moje babička zase někdy v sedmdesáti vyměnila velký dům na venkově za malý byt v domě u své dcery, kde si spokojeně žila další čtvrtstoletí a medila si výhody městského životního stylu. Takže kdoví, nejspíš si s mužem na stará kolena taky zařídíme něco menšího. Člověk se prostě musí tak nějak naučit žít s každým životním období a stáří může trvat velice, velice dlouho a i když nikdo není Sibyla, aby předpověděl všechno, alespoň poněkud by se na něj měl psychicky i materiálně připravit každý.