Přidat odpověď

Souhlasím a tímto způsobem bych chápala uvedená fakta. Ve skutečnosti sice nikdo nevíme (a dryjáda to neuvádí), z jakého důvodu jsou propouštěni VŠICHNI důchodci, ale v případě velkého podniku a krize je můj předpoklad, že jde o redukci nákladů. Tudíž že nebude přijat stejný počet nových zaměstnanců, že jde o redukci zaměstnanců vůbec nebo přinejmenším částečně.

Pokud jde o redukci, přijde mi to jako řešení nejméně škodící. Pokud má zaměstnavatel pocit, že je pro něj zaměstnanec-důchodce cenný a nepostradatelný, určitě má možnost, jak si ho ponechat, může v tom vyvinout aktivitu, pokud mu zaměstnanec za to stojí. Jestli je cílem snížit počet zaměstnaných, je důchodce zajištěn důchodem (výši nekomentuju) a poměrně málokdy má vyživovací povinnost k dalším osobám. Důchod mu náleží právem. Zaměstnanec bez nároku na důchod mimo to, že jistě pocítí existenční starost (někoho často živí, případně spoří, aby mohl rodinu založit, čímž zase stoupá šance na nějaké další dítě do této zemičky), půjde na ÚP, bude čerpat dávky v nezaměstnanosti. Pokud zastane stejnou práci jako důchodce, vidím pro důchodce menší škodu. Naopak, pokud firma nemá důvod snižovat stavy, ale hledá nejvhodnějšího člověka na místo, které má, a pokud důchodce je to nejlepší, co má, proč ho nenechat pracovat, dokud se sám na to cítí a dokud jeho výkon (i stran duševní pružnosti) odpovídá požadavkům. Nevidím důvod k výměně pracovníka za každou cenu jen proto, že někdo dosáhl důchodu, ale pokud musím propustit nějaký počet pracovníků, má důchod, dokonce i lehce předčasný s patřičným odstupným, pro mě pochopitelné opodstatnění.