Přidat odpověď

Elííí, já jsem otázku chápala trošku jinak. Šlo o to, jestli vyhodit automaticky důchodce, když můžeš vybrat mezi důchodcem a nedůchodcem.
Jestli podnik řeší problém, že musí propustit určený počet lidí, navrhovala bys zachovat raději důchodce a pustit člověka bez nároku na důchod?

Případ tvého dědečka byl možná něco jiného - toho platili klienti, nikoliv podnik, jestli se nepletu. A pokud se pletu, možná nebylo důvodem v těch letech snižovat stavy zaměstnaných.

Nejsem vůbec ničím proti zaměstnávání důchodců vedle nedůchodových lidí ve specializovaných profesích. Například lékaři, stejně jako psychoterapeuti, zkušeností zrají. U doktorů se obávám propouštění jaksi nehrozí, doktorů je chronicky málo a řada z nich v práci zemře. Jestli je to jen ku prospěchu, když vezmeme v úvahu přece jen s vyšším věkem úpadek duševních schopností, to ať posoudí každý sám. V psychoterapii je problém maličko jiný, nechápu, proč je pojišťovnami poskytováno tak málo smluvních terapeutů. Ale tihle lidé většinou nepracují hromadně pro nějaký podnik, který kvůli zeštíhlení volí mezi propuštěním člověka důchodem již zajištěného a člověka, který půjde do nejistoty a krátkodobých sociálních dávek.

Možnost nechat je pracovat všechny jaksi většinou není. Může být sice smutné, že pro někoho v životě zbývá jen ta práce jako motor jeho aktivního žití a on po jejím odejmutí chátrá, ale to se přece týká i těch mladých, kteří jsou vyhozeni. Jenom ten důchodce narozdíl od nich má už svůj oprávněný příjem na živobití, zatímco z nich se stanou v podstatě žebráci, tj. poběrači soc. dávek.