Přidat odpověď

To jsi taky mohla vidět mě na Churáňově, jak jedu dolů slimejším tempem. Bála jsem se fest a to mě ještě cestou srazil lyžař. Cesta dolů mi trvala půl hodiny, třetinu trasy jsem odjela po hubě.
Chlap nějak odhadnul, že když jsem byla v 7. třídě na horách, tak jsem něco víc, než začátečník a postavil mě tam. Hrůza to byla. Od té doby mastím jen dětské sjezdovky. Tam tak nějak patřím, nejsou tam fronty na vleky a nikdo se nesměje mé výbavě a bílým zádům.