Přidat odpověď

Holky nezoufejte, chce to čas a trpělivost. Kluky jsem vedla ke všem zmiňovaným sportům pozvolna, ale v těch šesti už jsem taky měla pocit, že už to trvá dlouho, plavání, kolo, i lyže, obzvlášť to kolo.
Starší i s kolečkama byl schopnej spadnout 5x na 100 metrech, to se vymykalo fyzikálním zákonům, někdy kolem 6-týho roku jsme sundaly kolečka, protože byl na ně těžký a váhou se kolečka ohýbala. Celé léto na nás byl naštvaný a na kolo téměř nesedl a pak se pomalu, pomalu rozjezdil.

Už to bylo ale k vzteku, protože jsme jezdili na cyklo dovolený, on má teda koordinační problémy ještě teď ve 12-ti, kopec neušlápne, všude na něj čekáme, ale jsem ráda, že vůbec jezdí. Je mi ale jasný, že dobrovolně a s radostí nebude jezdit nikdy.

S lyžema to bylo obdobně pomalý, ale jsem ráda, že jsme ty krize překonali, máme spoustu dobrých kamarádů, co vůbec nelyžujou a nejezdí na kole a máme problém se shodnout na trávení volného času.