Přidat odpověď

Často se tu setkávám s touto větou nebo její variantou. Zajímalo by mě, jak to "nicneříkání" vypadá. Přece doktor celou dobu nemlčí? Nebo ano?
Je to pro mě docela aktuální téma, protože pracuju na diagnostickém oddělení (zobrazovací metody) a dost válčím s tím, co vlastně pacient slyší, a co očekává. Pořád ještě je málo těch, kteří se zajímají o výsledek. Pokud vidím odezvu, snažím se vše vysvětlit co nejpřehledněji, klidně i namaluju, co je potřeba, vysvětlím další postup. To je ale jednou za uherský rok. V drtivé většině se pacient klidí do čekárny dřív než vůbec stihnu dopovědět větu (o tom, co jsem zjistila). Přitom jsem se xkrát setkala s tím, že hned v čekárně vytáhne mobil a volá někomu "já ti to přečtu, a zjisti mi, co to je". Proč se proboha nezeptají? Jednou jsem takhle maminku, když dotelefonovala, zatáhla zpátky a řekla jsem jí, ať se klidně zeptá na všechno, co potřebuje vědět, že jí to vysvětlím. Byla v rozpacích a nic vědět nechtěla. Je to tak hluboká nedůvěra v "cizí" lékaře? A proč k nim tedy pacienti chodí?
No, asi je to úplně zbytečný povzdech. Prostě mě to mrzí, myslím si, že nejlíp dokáže odpovědět lékař, který vyšetření provedl. Někdy si připadám jak údržbář. Mít pacienta, který se zajímá a je schopný diskuze, je radost (a alespoň pro mě opravdová odměna za práci).