Přidat odpověď

Tak to je jako by jsi psala o mě. Není to o tom že se nechci nebo snad bojím lékaře, ale o tom že mi vše dojde teprve ve chvíli kdy opouštím dveře ordinace - v tu chvíli mě napadne milion otázek v horším případě mě napadnou až doma Třeba v porodnici když mi lékař řekl že synovi objevil vadu na srdci, čuměla jsem na něj jak totální jelito, než abych se zeptala co a jak tak jsem na něj koukala jak kdyby mi oznamoval že měl k obědu svíčkovou, naštěstí lékař nejspíš poznal že mi mozek nefunguje a začal mi vše vysvětlovat sám. Trochu jsem se chytla a na pár otázek zeptala, ale opět mě jich většina napadla až když byl pryč - z tohoto důvodu jsem poprosila kolegyni na pokoji aby až mi příště přijde lékař napovídala na co všechno jsem se chtěla zeptat...no jsem prostě magor