Přidat odpověď

Vlad., ano, tohle si uvědomuju. Kolikrát VÍM, že jsem s maminkou mluvila, vysvětlovala jí, a ona přijde, že jí nikdo nic neřekl. S tím se setkáváme samozřejmě taky. Ale to jsem nemyslela, spíš mě mrzí, že pacient lehne, nechá se vyšetřit a zmizí - jako bychom byli stroje. Je fakt, že když přijde komunikativní pacient, natočím k němu obrazovku, ukazuju, co vidím (většinou to komentuje "to nechápu, jak v tom něco můžete vidět" - pro mě opět zdroj pochybností, jestli teď bude mít důvěru ve výsledek), všechno probereme. Ale to je málokdy. Nejlíp se mi v tomto ohledu jedná s dětma