Přidat odpověď

Royo, když já se často ani o nic moc nesnažím. Ale jen tak pozorovat nejde. To moje vysílení nepramení z toho, že se snažím jí někam posunout, ale z toho, že jí musím pořád někde honit, řešit. Tu něco rozbije, bere ostatním jejich dobroty, leze mi do skříně, lehne si na ségru, která ječí, zatahá jí za vlasy, malý ségry někam proti jejich vůli přenáší...Jen tak pozorovat jí nejde, člověk musí být neustále aktivní a ve střehu. A musí jí vymýšlet program, protože bez programu je namydlená a dezorientovaná.
Obejmout a říct si něco hezkýho- to je fajn- ale zase- ona se od člověka pak neodlepí, ale začne ho třeba píchat do očí, olizovat ucho, atd.
Abych jí nekřivdila, ona má i světlejší období, kdy se vydržíme v klidu mazlit i několik minut, což ještě tak před rokem nešlo vůbec nikdy, ale když je nervozní nálada, tak to zpravidla není možný. Nejvíc se osvědčuje mazlit se s ní a říkat hezký věci v noci, když jí dávám na nočník. To je zajímavý, že ona se v noci chová úplně normálně a strašně moudře si s náma povídá.