Přidat odpověď

NO, tak to držím palce, protže podle mého, tohle se dlouho vydržet nedá. Už s většími, školkovými, dětmi jsem krátce podnikala a můžu říct, že není nic horšího, než když je jdeš vyzvednout a první, co se ptají je "ještě někam půjdeš?" a to zklamání v jejich očích, že zas jdeš pryč...to tahání dětí držících se za nohu po plovoučce a řev "nikam nechoď". A to jsem se jim věnovala jak jsem mohla, kdykoliv jsem byla s nimi. Nehledě na to, že není nic horšího než unavený rodič, který si pak ve volnu dětí neužije, protože je tak zbitý, že je sotva vnímá. Já už bych to zpátky nechtěla, ani za ty příjmy ne, ale k tomu jsem si musela dojít. A tempo, které popisuješ, jsem zvládala ve dvaceti a bez dětí (v noci práce, ve dle škola, zdřímnout na pár hodin). S dětmi to už není "žití" ale "přežívání", to si raději naředím tu vodu, navíc limonády stejně nejsou zdravé. Ale jak říkám, já nejsem ty.