Přidat odpověď

A to ani nemluvím o tom, že dítě dostane horečky, křeče, bude mít zánět průdušek, až se bude dusit....TO taky dokážeš jít v klidu do práce? Mě tohle jednou potkalo, když jsem byla na školení. Manžel je výborný tatínek, skvěle mě může zastoupit, ale ten pocit po návratu, co jsem to za macechu, že manžel musel obvolávat moje kamarádky a s nimi řešit, jak srazit u dítěte 40 stupňovou horečku, která ne a ne klesnout, a kde jsem byla sakra já??? Může tenhle pocit něco vyvážit????

Já měla asi do deseti let skromné dětství- obyčejné jídlo, chalupa u babičky, procházky po víkendech, do zoo jen občas, spaní pod stanem. Ale ve čtyři byli oba rodiče doma a pro mě. DOteď pamatuju, jak jsme se 4 dělili o třetinku coca coly, když měl někdo narozeniny. A byla jsem šťastná, měla jsem tolik lásky a času, kolik jsem potřebovala.
Pak rodiče začali podnikat, žádné volné víkendy, chodili až večer udření, na mě čas neměli, já se starala o domácnost a zato jsem měla týden na horách a 14 dní u moře, coca coly, kolik jsem chtěla. Byla to moje nejhnusnější životní etapa.Pocit prázdnoty a samoty, nic jiného, ačkoliv jsem žila v blahobytu.